Chap. 04
Anna Pavlovna k němu přistoupila, pokynula mu s výrazem křesťanské pokory, jako by mu tím chtěla naznačit, že mu odpustila jeho výpad, pokývla mu na rozloučenou a pravila:
→Anna Pavlovna turned toward him and, with a Christian mildness that expressed forgiveness of his indiscretion, nodded and said:
„Doufám, že se s vámi ještě setkám, ale doufám též, že změníte své názory, můj milý monsieur Pierre,“ dodala.
→"I hope to see you again, but I also hope you will change your opinions, my dear Monsieur Pierre."
Pierre jí neodpověděl, pouze se uklonil a ještě jednou ukázal všem svůj úsměv, který neříkal nic než toto:
→When she said this, he did not reply and only bowed, but again everybody saw his smile, which said nothing, unless perhaps,
názory sem, názory tam, raději se podívejte, jaký jsem dobrý a milý chlapík.
→"Opinions are opinions, but you see what a capital, good-natured fellow I am." And everyone, including Anna Pavlovna, felt this.
A všichni, i sama Anna Pavlovna, mu mimoděk dali za pravdu.
→ And everyone, including Anna Pavlovna, felt this.
Kníže Andrej vyšel do předsíně, nastavil záda lokaji, aby mu přehodil plášť, a lhostejně naslouchal, jak jeho žena štěbetá s knížetem Ippolitem, který už také byl v předsíni.
→Prince Andrew had gone out into the hall, and, turning his shoulders to the footman who was helping him on with his cloak, listened indifferently to his wife's chatter with Prince Hippolyte who had also come into the hall.
Kníže Ippolit stál proti hezounké těhotné ženě, přikládal si k očím lornět a upřeně ji pozoroval.
→Prince Hippolyte stood close to the pretty, pregnant princess, and stared fixedly at her through his eyeglass.
„Jděte, Annette, nebo se nachladíte,“ řekla maličká kněžna Anně Pavlovně, loučíc se s ní.
→"Go in, Annette, or you will catch cold," said the little princess, taking leave of Anna Pavlovna.
„Tak domluveno,“ dodala tiše. Anna Pavlovna si totiž na večírku našla příležitost domluvit se s Lízou o tom, aby se Anatol ucházel o švagrovou maličké kněžny.
→"It is settled," she added in a low voice. Anna Pavlovna had already managed to speak to Lise about the match she contemplated between Anatole and the little princess' sister-in-law.
„Spoléhám na vás, má drahá,“ odpovídala Anna Pavlovna také šeptem, „napíšete jí a pak mi řeknete, jak se na tu věc dívá otec.
→"I rely on you, my dear," said Anna Pavlovna, also in a low tone. "Write to her and let me know how her father looks at the matter.
Au revoir,“ a odešla z předsíně.
→Au revoir!" and she left the hall.
Kníže Ippolit přistoupil k maličké kněžně, sklonil tvář těsně k ní a polohlasem jí cosi říkal.
→Prince Hippolyte approached the little princess and, bending his face close to her, began to whisper something.
Dva lokajové, jeden kněžnin a druhý jeho, kteří tu stáli s přehozem a s redingotem a čekali, až skončí,
→Two footmen, the princess and his own, stood holding a shawl and a cloak, waiting for the conversation to finish.
poslouchali tu nesrozumitelnou francouzskou řeč a tvářili se přitom, jako by všemu rozuměli, ale nechtěli to na sobě dát znát.
→They listened to the French sentences which to them were meaningless, with an air of understanding but not wishing to appear to do so.
Kněžna jako vždy hovořila s úsměvem a naslouchala se smíchem.
→The princess as usual spoke smilingly and listened with a laugh.
„Jsem opravdu rád, že jsem nejel k vyslanci,“ pravil kníže Ippolit, „nuda… Byl to překrásný večer, není-liž pravda?
→"I am very glad I did not go to the ambassador's," said Prince Hippolyte "so dull. It has been a delightful evening, has it not?
Překrásný!“ „Říká se, že ples bude velmi hezký,“ odpověděla kněžna a v úsměvu zvedla horní ret s chmýřím.
→Delightful!" "They say die ball will be very good," replied the princess, drawing up her downy little lip."
„Budou tam všechny krásné ženy ze společnosti.“ „Ne všechny, protože vy tam nebudete; ne všechny,“ namítl kníže Ippolit s veselým smíchem, zhurta odstrčil lokaje, vzal mu přehoz a začal jej mladé ženě oblékat.
→"All the pretty women in society will be there." "Not all, for you will not be there; not all," said Prince Hippolyte smiling joyfully; and snatching the shawl from the footman, whom he even pushed aside, he began wrapping it round the princess.
Buď z nemotornosti, nebo úmyslně (to se dalo velmi těžko rozeznat) nechal ruce zvednuty, ještě když už měla přehoz na sobě, jako by ji objímal.
→ Either from awkwardness or intentionally (no one could have said which) after the shawl had been adjusted he kept his arm around her for a long time, as though embracing her.
Půvabně a stále s úsměvem se vyprostila, otočila se a pohlédla na muže.
→Still smiling, she gracefully moved away, turning and glancing at her husband.
Kníže Andrej měl zavřené oči: vypadal unavený a ospalý: „Hotova?“ zeptal se ženy a sklouzl po ní pohledem.
→Prince Andrew's eyes were closed, so weary and sleepy did he seem. "Are you ready?" he asked his wife, looking past her.
Kníže Ippolit oblékl spěšně svůj redingot, který mu podle nejnovější módy sahal až pod paty, a zaplétaje se do něj vyběhl před dveře za kněžnou, jíž lokaj už pomáhal do kočáru.
→Prince Hippolyte hurriedly put on his cloak, which in the latest fashion reached to his very heels, and, stumbling in it, ran out into the porch following the princess, whom a footman was helping into the carriage.
„Princesse, au revoir,“ křičel Ippolit a pletl přitom jazykem stejně jako předtím nohama.
→"Princesse, au revoir" cried he, stumbling with his tongue as well as with his feet.
Kněžna si podchytila sukni a usazovala se v temném kočáře; její muž si připínal šavli; kníže Ippolit pod záminkou, že pomáhá, překážel všem.
→The princess, picking up her dress, was taking her seat in the dark carriage, her husband was adjusting his saber; Prince Hippolyte, under pretense of helping, was in everyone's way.
„Dovolte, pane,“ řekl mu rusky, suchým a nepříjemným tónem kníže Andrej, když se mu připletl do cesty.
→"Allow me, sir" said Prince Andrew in Russian in a cold, disagreeable tone to Prince Hippolyte who was blocking his path.
„Čekám tě, Pierre,“ pronesl pak týž hlas knížete Andreje laskavě a něžně. Jezdec před kočárem se rozjel a kola zarachotila.
→"I am expecting you, Pierre," said the same voice, but gently and affectionately. The postilion started, the carriage wheels rattled.
Kníže Ippolit zůstal stát před vchodem, čekal na vikomta, jemuž slíbil, že ho sveze domů, a smál se trhaným smíchem.
→Prince Hippolyte laughed spasmodically as he stood in the porch waiting for the vicomte whom he had promised to take home.
„Vaše malá kněžna je velmi roztomilá, příteli, velmi roztomilá,“ pravil vikomt, když usedl do kočáru vedle Ippolita.
→"Well, mon cher" said the vicomte, having seated himself beside Hippolyte in the carriage, "your little princess is very nice,
„Opravdu velice roztomilá.“ – Políbil si konečky prstů. – „A učiněná Francouzka.“ Ippolit frkl a zasmál se.
→very nice indeed, quite French," and he kissed the tips of his fingers. Hippolyte burst out laughing.
„Víte, že jste hrozný člověk, ačkoli vypadáte tak nevinně?“ pokračoval vikomt. „Je mi líto chudáka manžela, toho důstojníčka, který se tváří jako vládnoucí kníže.“
→"Do you know, you are a terrible chap for all your innocent airs," continued the vicomte. "I pity the poor husband, that little officer who gives himself the airs of a monarch."
Ippolit znovu vyfrkl a poznamenal uprostřed smíchu: „A vy jste říkal, že se ruské dámy nevyrovnají Francouzkám.
→Hippolyte spluttered again, and amid his laughter said, "And you were saying that the Russian ladies are not equal to the French?
To člověk musí vědět, jak na ně!“ Pierre přijel dříve a jako domácí člověk šel rovnou do pracovny knížete Andreje, podle svého zvyku si hned lehl na pohovku, vzal z police první knihu, která mu padla do ruky (byly to Caesarovy Zápisky), opřel se o loket a začal ji od prostředka číst.
→One has to know how to deal with them." Pierre reaching the house first went into Prince Andrew's study like one quite at home, and from habit immediately lay down on the sofa, took from the shelf the first book that came to his hand (it was Caesar's Commentaries), and resting on his elbow, began reading it in the middle.
„Cos to provedl m-lle Šererové? Ta se teď rozstůně doopravdy!“ spustil na něj kníže Andrej, sotva vešel do pracovny, amnul si malé bílé ruce.
→"What have you done to Mlle Scherer? She will be quite ill now," said Prince Andrew, as he entered the study, rubbing his small white hands.
Pierre se obrátil celým tělem, až pohovka zaskřípala, otočil k němu rozjasněnou tvář, usmál se a mávl rukou.
→Pierre turned his whole body, making the sofa creak. He lifted his eager face to Prince Andrew, smiled, and waved his hand.
„Ten abbé je velmi zajímavý člověk, ale moc tomu nerozumí… Podle mého názoru je věčný mír uskutečnitelný, ale já to neumím vyložit… Rozhodně však ne politickou rovnováhou…“
→"That abbé is very interesting but he does not see the thing in the right light. ... In my opinion perpetual peace is possible but I do not know how to express it ... not by a balance of political power. . . ."
Knížete Andreje abstraktní rozhovory zřejmě nezajímaly.
→It was evident that Prince Andrew was not interested in such abstract conversation.
„Můj milý, nemůžeš všude říkat všechno, co si myslíš.
→"One can't everywhere say all one thinks, mon cher.
Tak co, už ses rozhodl? Půjdeš k jízdní gardě, nebo budeš diplomatem?“ zeptal se po chvíli ticha.
→Well, have you at last decided on anything? Are you going to be a guardsman or a diplomatist?" asked Prince Andrew after a momentary silence.
Pierre se posadil a skrčil nohy pod sebe. „Představte si, že pořád ještě nevím.
→Pierre sat up on the sofa, with his legs tucked under him. "Really, I don't yet know.
Nelíbí se mi ani jedno, ani druhé.“ „Ale pro něco se přece rozhodnout musíš.
→I don't like either the one or the other." "But you must decide on something.
Tvůj otec čeká.“ Když bylo Pierrovi deset let, byl poslán s vychovatelem, abbém, do ciziny a žil tam až do svého dvacátého roku.
→ Your father expects it." Pierre at the age of ten had been sent abroad with an abb as tutor, and had remained away till he was twenty.
Když se vrátil do Moskvy, propustil otec abbého a řekl mladému muži:
→ When he returned to Moscow his father dismissed the abbé and said to the young man,
„Jeď do Petrohradu, rozhlédni se tam a pro něco se rozhodni.
→ "Now go to Petersburg, look round, and choose your profession.
Přistoupím na všechno. Tady máš doporučující dopis pro knížete Vasilije, tady peníze.
→I will agree to anything. Here is a letter to Prince Vasili, and here is money.
Piš mi o všem, najdeš ve mně oporu.“ Pierre už tři měsíce uvažoval o tom, jakou si má zvolit kariéru, a zatím nic nedělal.
→ Write to me all about it, and I will help you in everything." Pierre had already been choosing a career for three months, and had not decided on anything.
A na tuto volbu narážel kníže Andrej.
→It was about this choice that Prince Andrew was speaking.
Pierre si třel rukou čelo. „Ale určitě je to zednář,“ prohlásil o abbém, s nímž se seznámil na večírku.
→ Pierre rubbed his forehead. "But he must be a Freemason," said he, referring to the abbé whom he had met that evening.
„To všechno jsou nesmysly,“ zarazil ho znovu kníže Andrej.
→"That is all nonsense." Prince Andrew again interrupted him,
„Promluvíme si raději o tobě. Byls v jízdní gardě?“ „Ne, nebyl, ale napadlo mi něco, co jsem vám chtěl říci.
→"let us talk business. Have you been to the Horse Guards?" "No, I have not; but this is what I have been thinking and wanted to tell you.
Teď je válka proti Napoleonovi.
→There is a war now against Napoleon.
Kdyby to byla válka za svobodu, chápal bych to a byl bych první, kdo by se přihlásil do armády; ale pomáhat Anglii a Rakousku proti největšímu člověku na světě… to není správné…“
→ If it were a war for freedom I could understand it and should be the first to enter the army; but to help England and Austria against the greatest man in the world is not right."
Na Pierrovy dětinské řeči kníže Andrej jen pokrčil rameny.
→Prince Andrew only shrugged his shoulders at Pierre's childish words.
Dal tím najevo, že na takové hlouposti nemá odpověď; a skutečně bylo těžko odpovědět na tento naivní názor jinak, než jak to učinil kníže Andrej.
→ He put on the air of one who finds it impossible to reply to such nonsense, but it would in fact have been difficult to give any other answer than the one Prince Andrew gave to this naive question.
„Kdyby všichni bojovali jen z přesvědčení, nebylo by válek,“ řekl. „A to by právě bylo skvělé,“ zvolal Pierre. Kníže Andrej se pousmál.
→"If no one fought except on his own conviction, there would be no wars," he said. "And that would be splendid," said Pierre. Prince Andrew smiled ironically.
„Je docela možné, že by to bylo skvělé, ale nikdy k tomu nedojde…“ „A proč vy jdete do války?“ zeptal se Pierre.
→"Very likely it would be splendid, but it will never come about. . . ." "Well, why are you going to the war?" asked Pierre.
„Proč? Nevím. Musím. A kromě toho, jdu…“ Zarazil se. „Jdu proto, že ten život, jaký tady vedu, tenhle život – není pro mne!“
→"What for? I don't know. I must. Besides that I am going . . ." He paused. "I am going because the life I am leading here does not suit me"
Ve vedlejším pokoji zašustily ženské šaty. Kníže Andrej sebou trhl, jako by se vzpamatoval, a na tváři se mu opět rozhostil týž výraz, jaký měl v saloně Anny Pavlovny.
→The rustle of a woman's dress was heard in the next room. Prince Andrew shook himself as if waking up, and his face assumed the look it had had in Anna Pavlovna's drawing room.
Pierre sundal nohy z pohovky. Vešla kněžna. Měla na sobě už jiné šaty, domácí, ale stejně elegantní a půvabné.
→ Pierre removed his feet from the sofa. The princess came in. She had changed her gown for a house dress as fresh and elegant as the other.
Kníže Andrej vstal a zdvořile jí přisunul křeslo.
→ Prince Andrew rose and politely placed a chair for her.
„Často myslívám na to,“ rozhovořila se jako vždy francouzsky, zatímco se čiperně, ale opatrně usazovala v křesle, „proč se Annette neprovdala?
→"How is it," she began, as usual in French, settling down briskly and fussily in the easy chair, "how is it Annette never got married?
Jak jste všichni hloupí, messieurs, že jste se s ní neoženili! Nezlobte se na mne, ale vůbec se v ženách nevyznáte.
→How stupid you men all are not to have married her! Excuse me for saying so, but you have no sense about women.
A jak vy se umíte hádat, monsieur Pierre!“ „Hádám se stále i s vaším mužem; nechápu, proč chce jít do války,“ obrátil se Pierre ke kněžně bez jakéhokoliv ostychu (který obvykle pociťují mladí muži k mladým ženám).
→ What an argumentative fellow you are, Monsieur Pierre!" "And I am still arguing with your husband. I can't understand why he wants to go to the war," replied Pierre, addressing the princess with none of the embarrassment so commonly shown by young men in their intercourse with young women.
Kněžna se v křesle zachvěla, Pierrova slova zřejmě ťala do živého.
→ The princess started. Evidently Pierre's words touched her to the quick.
„Ach, já to taky říkám!“ zvolala. „Nechápu, skutečně nechápu, proč muži nemohou žít bez války.
→"Ah, that is just what I tell him" said she. "I don't understand it; I don't in the least understand why men can't live without wars.
Jak to, že my ženy nic nechceme, nic nepotřebujeme? Prosím vás, rozsuďte nás.
→How is it that we women don't want anything of the kind, don't need it? Now you shall judge between us.
Neustále mu opakuji, že tady je pobočníkem u strýčka, má nejskvělejší postavení, jaké si jen může přát.
→ I always tell him: Here he is Uncle's aide-de-camp, a most brilliant position.
Všichni ho znají, váží si ho. Nedávno u Apraksinových jsem slyšela, jak se jedna dáma ptá:
→He is so well known, so much appreciated by everyone. The other day at the Aprksins' I heard a lady asking,
‚To je ten slavný kníže Andrej?‘ Čestné slovo!“ Zasmála se.
→ 'Is that the famous Prince Andrew?' I did indeed." She laughed.
„Všude si ho tak váží. Docela snadno by se mohl stát křídelním pobočníkem.
→ "He is so well received everywhere. He might easily become aide-de-camp to the Emperor.
I car s ním rozmlouval velmi milostivě.
→ You know the Emperor spoke to him most graciously.
Víte, říkaly jsme si s Annette, že by se to dalo velmi snadno zařídit.
→Annette and I were speaking of how to arrange it.
Co myslíte?“ Pierre pohlédl na knížete Andreje a neodpověděl, protože si všiml, že tento rozhovor je příteli proti mysli.
→What do you think?" Pierre looked at his friend and, noticing that he did not like the conversation, gave no reply.
„Kdy jedete?“ zeptal se. „Ach, nemluvte mi o tom odjezdu, nemluvte mi o něm! Nechci o něm slyšet,“ řekla kněžna rozmarným a koketním tónem, kterým mluvila v saloně s knížetem Ippolitem a který se naprosto nehodil do rodinného prostředí, k němuž Pierre téměř patřil.
→"When are you starting?" he asked. "Oh, don't speak of his going, don't! I won't hear it spoken of," said the princess in the same petulantly playful tone in which she had spoken to Hippolyte in the drawing room and which was so plainly ill-suited to the family circle of which Pierre was almost a member.
„Když jsem si dnes vzpomněla na to, že musíme přerušit všechny ty milé styky… A pak, víš, André…“ Významně se na muže zadívala.
→"Today when I remembered that all these delightful associations must be broken off ... and then you know, Andr . . ." (she looked significantly at her husband)
„Já mám strach. Mám strach!“ šeptla a zachvěla se na celém těle. Její muž se na ni podíval, jako by se divil, že v pokoji je kromě něj a Pierra ještě někdo třetí, pak se jí však zeptal s chladnou zdvořilostí:
→ "I'm afraid, I'm afraid!" she whispered, and a shudder ran down her back. Her husband looked at her as if surprised to notice that someone besides Pierre and himself was in the room, and addressed her in a tone of frigid politeness.
„Čeho se bojíš, Lízo? Nemohu to pochopit.“ „Jací jsou všichni muži sobci! Všichni, všichni jsou sobci!
→"What is it you are afraid of, Lise? I don't understand," said he. "There, what egotists men all are: all, all egotists!
Pro nějaký svůj rozmar nebo bůhvíproč mě opustí a zavře mě samotnou na venkově.“
→ Just for a whim of his own, goodness only knows why, he leaves me and locks me up alone in the country."
„S otcem a se sestrou, nezapomínej na to,“ podotkl kníže Andrej tiše.
→ "With my father and sister, remember," said Prince Andrew gently.
„Stejně budu sama, když tam nebudou moji přátelé… A chce, abych se nebála.“
→"Alone all the same, without my friends... And he expects me not to be afraid."
Mluvila stále podrážděněji, horní ret se jí zvedl a dodával její tváři nikoli už radostného, nýbrž živočišného, veverčího výrazu.
→ Her tone was now querulous and her lip drawn up, giving her not a joyful, but an animal, squirrel-like expression.
Odmlčela se, jako by jí připadalo neslušné mluvit před Pierrem o svém těhotenství, ačkoliv o to právě šlo.
→ She paused as if she felt it indecorous to speak of her pregnancy before Pierre, though the gist of the matter lay in that.
„Stále ještě jsem nepochopil, čeho se bojíte,“ pronášel pomalu kníže Andrej a nespouštěl z ní oči.
→"I still can't understand what you are afraid of," said Prince Andrew slowly, not taking his eyes off his wife.
Kněžna se začervenala a zoufale rozhodila rukama. „Ne, Andreji, vy jste se skutečně tolik, tolik změnil…“
→ The princess blushed, and raised her arms with a gesture of despair. "No, Andrew, I must say you have changed. Oh, how you have . . ."
„Lékař ti nařídil, abys chodila dřív spát,“ připomněl jí kníže Andrej. „Měla by sis jít lehnout.“ Kněžna nic neřekla, ale krátký ret s chmýřím se jí zachvěl;
→"Your doctor tells you to go to bed earlier," said Prince Andrew. "You had better go." The princess said nothing, but suddenly her short downy lip quivered.
kníže Andrej vstal, pokrčil rameny a začal chodit po pokoji.
→ Prince Andrew rose, shrugged his shoulders, and walked about the room.
Pierre se udiveně a naivně díval přes brýle hned na něho, hned na kněžnu a pohnul se, jako by chtěl také vstát, ale zase si to rozmyslil.
→Pierre looked over his spectacles with naive surprise, now at him and now at her, moved as if about to rise too, but changed his mind.
„Co vlastně záleží na tom, že tu je monsieur Pierre,“ řekla najednou maličká kněžna a její hezounký obličej roztál v slzavé grimase.
→"Why should I mind Monsieur Pierre being here?" exclaimed the little princess suddenly, her pretty face all at once distorted by a tearful grimace.
„Už dávno jsem se tě chtěla zeptat, André, proč ses ke mně tak změnil? Co jsem ti udělala? Jedeš k armádě a mne ti není ani trochu líto.
→"I have long wanted to ask you, Andrew, why you have changed so to me? What have I done to you? You are going to the war and have no pity for me.
Proč?“ „Lise!“ řekl pouze kníže Andrej, ale v tom slově byla prosba i hrozba, a zejména přesvědčení, že se sama zastydí za svá slova.
→ Why is it?" "Lise!" was all Prince Andrew said. But that one word expressed an entreaty, a threat, and above all conviction that she would herself regret her words.
Avšak kněžna kvapně pokračovala: „Zacházíš se mnou jako s nemocnou nebo jako s dítětem.
→ But she went on hurriedly: "You treat me like an invalid or a child.
Myslíš, že to nevidím? Ještě před půlrokem jsi takový nebyl.“ „Lise, prosím vás, abyste přestala,“ řekl kníže Andrej ještě důrazněji.
→I see it all! Did you behave like that six months ago?" "Lise, I beg you to desist," said Prince Andrew still more emphatically.
Pierre, jehož tato rozmluva vyváděla z míry, vstal a přistoupil ke kněžně.
→Pierre, who had been growing more and more agitated as he listened to all this, rose and approached the princess.
Bylo vidět, že nesnáší pohled na slzy a sám má pláč na krajíčku.
→ He seemed unable to bear the sight of tears and was ready to cry himself.
„Uklidněte se, kněžno. To se vám jen zdá, protože, ujišťuji vás, sám jsem to zažil… proč… protože…
→"Calm yourself, Princess! It seems so to you because ... I assure you I myself have experienced . . . and so ... because . . .
Ne, promiňte, cizí člověk je tu zbytečný… No tak, uklidněte se… Sbohem…“
→No, excuse me! An outsider is out of place here . . . No, don't distress yourself... Good-bye..."
Kníže Andrej ho chytil za ruku a zastavil ho.
→Prince Andrew caught him by the hand.
„Ne, počkej, Pierre. Kněžna je tak laskavá, že mě nebude chtít připravit o potěšení strávit s tebou večer.“
→ "No, wait, Pierre! The princess is too kind to wish to deprive me of the pleasure of spending the evening with you."
„Ach, myslí jenom na sebe,“ řekla kněžna, která už nebyla s to potlačit zlostné slzy.
→"No, he thinks only of himself," muttered the princess without restraining her angry tears.
„Lise,“ pronesl kníže Andrej suše, ale tónem, který naznačoval beze všech pochyb, že jeho trpělivost je u konce.
→"Lise!" said Prince Andrew dryly, raising his voice to the pitch which indicates that patience is exhausted.
Zlostný, veverčí výraz na kněžnině krásné tváři byl náhle vystřídán výrazem strachu, který vzbuzoval účast a soucit;
→Suddenly the angry, squirrel-like expression of the princess' pretty face changed into a winning and piteous look of fear.
úkosem pohlédla na muže svýma překrásnýma očima a zatvářila se bázlivě a provinile jako pejsek, který slabě, ale rychle vrtí staženým ocasem.
→Her beautiful eyes glanced askance at her husband's face, and her own assumed the timid, deprecating expression of a dog when it rapidly but feebly wags its drooping tail.
„Mon dieu, mon dieu!“ zašeptala, uchopila do ruky záhyb šatů, přistoupila k muži a políbila ho na čelo.
→"Mon Dieu, rnon Dieu!" she muttered, and lifting her dress with one hand she went up to her husband and kissed him on the forehead.
„Bonsoir, Lise,“ řekl kníže Andrej, vstal a políbil jí ruku jako nějaké cizí osobě.
→"Good night, Lise," said he, rising and courteously kissing her hand as he would have done to a stranger.
Přátelé mlčeli. Jednomu ani druhému nebylo do řeči.
→The friends were silent. Neither cared to begin talking.
Pierre pohlížel po očku na knížete Andreje a kníže Andrej si malou rukou třel čelo.
→Pierre continually glanced at Prince Andrew; Prince Andrew rubbed his forehead with his small hand.
„Pojďme se navečeřet,“ řekl konečně s povzdechem, vstal a zamířil ke dveřím.
→ "Let us go and have supper," he said with a sigh, going to the door.
Vešli do elegantní nové jídelny, přepychově zařízené.
→They entered the elegant, newly decorated, and luxurious dining room.
Všechno od ubrousků až po stříbro, od porcelánu až po křišťál, neslo pečeť novosti, tak příznačnou pro domácnosti mladých manželů.
→Everything from the table napkins to the silver, china, and glass bore that imprint of newness found in the households of the newly married.
Uprostřed večeře se kníže Andrej opřel lokty o stůl – jako člověk, který už dávno má něco na srdci a nyní se konečně odhodlal, že se s tím někomu svěří – a začal mluvit nervózně a podrážděně, jak ho Pierre ještě nikdy neviděl.
→Halfway through supper Prince Andrew leaned his elbows on the table and, with a look of nervous agitation such as Pierre had never before seen on his face, began to talk as one who has long had something on his mind and suddenly determines to speak out.
„Nikdy, nikdy se, příteli, nežeň; radím ti, nežeň se, dokud si neřekneš, že jsi vykonal všechno, co bylo v tvých silách, a dokud nepřestaneš milovat ženu, kterou sis vybral, dokud ji neprohlédneš, jaká opravdu je.
→"Never, never marry, my dear fellow! That's my advice: never marry till you can say to yourself that you have done all you are capable of, and until you have ceased to love the woman of your choice and have seen her plainly as she is,
Jinak se dopustíš krutého a nenapravitelného omylu.
→or else you will make a cruel and irrevocable mistake.
Ožeň se, až budeš starý a k ničemu… Jinak zmizí v nenávratnu vše, co je v tobě dobrého a vznešeného.
→Marry when you are old and good for nothing or all that is good and noble in you will be lost.
Všechno to promarníš na maličkosti.
→ It will all be wasted on trifles.
Ano, ano. Nedívej se na mne tak udiveně. Myslíš-li, že v životě ještě něco dokážeš, pocítíš na každém kroku, že už pro tebe všechno skončilo, že jsou ti uzavřeny všechny dveře kromě dveří salonů, kde budeš postaven naroveň dvorským lokajům a idiotům… Ale co…!“
→Yes! Yes! Yes! Don't look at me with such surprise. If you marry expecting anything from yourself in the future, you will feel at every step that for you all is ended, all is closed except the drawing room, where you will be ranged side by side with a court lackey and an idiot! . . . But what's the good? . . ."
Prudce mávl rukou.
→ and he waved his arm.
Pierre si sundal brýle, čímž se jeho obličej změnil a vypadal ještě dobráčtěji, a hleděl překvapeně na přítele.
→Pierre took off his spectacles, which made his face seem different and the good-natured expression still more apparent, and gazed at his friend in amazement.
„Moje Líza,“ pokračoval kníže Andrej, „je skvělá žena.
→"My wife," continued Prince Andrew, "is an excellent woman,
Je jednou z těch nečetných, vzácných žen, po jejichž boku se nemusíš bát o svou čest.
→ one of those rare women with whom a man's honor is safe;
Ale můj bože, co bych teď za to dal, kdybych nebyl ženatý!
→but, O God, what would I not give now to be unmarried!
Jsi první a jediný, komu to říkám, protože tě mám rád.“
→You are the first and only one to whom I mention this, because I like you."
Když to říkal, podobal se kníže Andrej ještě méně než před chvílí tomu Bolkonskému, jenž seděl rozvalený v křesle Anny Pavlovny a s přivřenýma očima a s otevřenými rty cedil francouzské věty.
→As he said this Prince Andrew was less than ever like that Bolkonski who had lolled in Anna Pavlovna's easy chairs and with half closed eyes had uttered French phrases between his teeth.
Každý sval v jeho hubené tváři se chvěl nervovým vzrušením;
→Every muscle of his thin face was now quivering with nervous excitement;
oči, v nichž dříve jako by pohasl oheň života, zářily nyní jasným, živým třpytem.
→his eyes, in which the fire of life had seemed extinguished, now flashed with brilliant light.
Bylo patrno, že čím netečnější se zdál obvykle ve společnosti, tím živější byl ve chvílích vzrušení.
→It was evident that the more lifeless he seemed at ordinary times, the more impassioned he became in these moments of almost morbid irritation.
„Nechápeš, proč ti to říkám. fuhr er fort.
→"You don't understand why I say this,"
Ale vždyť to je celá historie jednoho života.
→he continued, "but it is the whole story of life.
Ty říkáš Bonaparte a jeho kariéra,“ pravil, ačkoli Pierre o Bonapartovi nemluvil. „Ty říkáš Bonaparte; ale Bonaparte, když pracoval, šel krok za krokem za svým cílem, byl volný, neměl před sebou nic jiného než svůj cíl – a dosáhl ho.
→You talk of Bonaparte and his career," said he (though Pierre had not mentioned Bonaparte), "but Bonaparte when he worked went step by step toward his goal. He was free, he had nothing but his aim to consider, and he reached it.
Kdežto jakmile se připoutáš k ženě, jsi, jako by ti dali na nohu železnou kouli; po tvé svobodě je veta.
→ But tie yourself up with a woman and, like a chained convict, you lose all freedom!